Hlasivky: Hlasové fonační ústrojí je uloženo v hrtanu. Základ tvoří dva hlasové svaly pokryté sliznicí. Jsou napjaty mezí štítnou chrupavkou a chrupavkami hlasivkovými. Mezi hlasivkami se vytváří hlasivková štěrbina (glottis), která má trojúhelníkový tvar. Když dýcháme, hlasivky jsou „ochablé“ a štěrbina je otevřená. Když tvoříme tón nebo jen mluvíme, drobné svaly hrtanu napínají hlasivkové vazy a mění se šířka hlasové štěrbiny. Takže hlas vzniká tak, že vzduch proudí přes hlasovou štěrbinu a hlasivky rozechvívá. Dalo by se to přirovnat k jazýčku v píšťale.
Svaly na přední ploše krku: Tento obrázek jsem připojila proto, že je více než důležité mít při zpívání tyto svaly volné, tedy hlavně ty dlouhé, co jsou zcela vpředu. V lepším případě na ně při zpívání „zapomenout“. A mylohyoidní sval (tvoří spodní část dutiny ústní) a sval dygastric (pod čelistí) si poradí sám :).
Dýchací systém a rezonanční prostory: Opět se dostáváme k tomu, jak je nutné si hlídat dech a vnímat jej jako pomocníka a terapeuta. Dlouhodobé povrchové dýchání je pro tělo škodlivé. Orgány v těle se nedostatečně okysličují, rychleji pocítíme únavu, bolesti hlavy… apod.
Musím uvést, že vlastně i proto se při Čchi-kungu dýchá nosem. Tedy, nejen při Čchi-kungu, samozřejmě i jóga na toto klade důraz. Celkově má dýchání nosem velký význam na zdraví člověka.
Když to napíši laicky, jak já si uvědomuji nádechy a výdechy při zpívání, tak při lehkém pomalém nádechu nosem vnímám, jak se naplňují rezonanční prostory (dutiny) v obličejové části a zároveň rovnoměrně posílám dech do celého těla. Naučila jsem se zpěv spojovat s taoistickým Čchi-kungem, vnímám i okamžité okysličování mozku a orgánů v těle, každé buňky, což je neméně důležité.
Zde zde bych ráda poukázala svůj příklad. Jak se v odkazu MÁ CESTA zmiňuji o epilepsii, ze které jsem se vyléčila, věřím, že tomu tak z devadesáti procent bylo právě díky pozornosti věnované dýchání nosem. Po roce cvičení jsem přišla na kontrolní EEG a lékař se mě ptal, co jsem dělala, že mám úplně normální EEG (elektroencefalogram).
A to, že dýchání nosem má skutečně velký vliv na nervová onemocnění je dokonce zajímavá odborná studie, která vyšla v časopise JNeurosci
(The Journal of Neuroscience). Na výzkumu se podílelo sedm lékařů neurologů. Výzkum byl zaměřen právě na pacienty s epilepsií. Zkoumalo se, jaký vliv má dýchání nosem na okysličování mozku a jaké impulsy mozek zpracovává.
Zjistilo se, že nádechy nosem velmi ovlivňují seskupení části koncového mozku, mezimozku a středního mozku, což je limbický systém, který podporuje mnohé funkce. Dlouhodobou paměť, čich, emoce, reakce na různé podněty… apod.