Taoismus je jedním ze základních směrů východní filosofie, jenž vznikl v 5.století př. Kr. Propagátor Taoismu Lao-c‘ formuloval jeho strukturu v knize „Tao te ťingu“ (kniha O Tao a ctnosti), kde nás učí, že člověk se nemá dát omezit věcmi tohoto světa, ale osvobodit se od nich. Učinit v sobě vnitřní klid a osvobodit se od žádostí a vášní. Nechtít nic víc, než to co potřebujeme. Být trvale skromný, pokorný, neuchýlit se od své přirozenosti a nebýt
na nikom závislý.
Tao je vesmírná síla tj. individuální přirozenost.
Tao nezná pojetí nadřazenosti ducha nad hmotou.
V dnešním světě člověk málo využívá instinktu i intuice. Při svém rozhodování se nedovede oprostit od vnějších vlivů. Nebere na vědomí, že pouze jeho vnitřní síla je ustavičným tokem a nepřetržitou proměnou člověka. Každý je strůjcem svého štěstí a má osud ve vlastních rukou, zachová-li
svou přirozenost, jež je jedinou formou a způsobem jeho existence.
Skutečná svoboda je naprosté splynutí s přírodou a užívání věcí s mírou potřebnou ke svému bytí.
Příroda má řád a člověk je její harmonickou součástí. Dává nám uspokojivé odpovědi na vše co je v člověku a okolo něj. Z toho vyplývá, že teprve soulad rozumu, emocí a intuice nám dávají nejlepší rady a poučení.
Za autora nejvýznamnějšího taoistického kánonu Tao-te-ťing je považován Lao-c‘ (žil pravděpodobně v 5.století př.n.l.).