Světlo světa jsem spatřila roku 1968 v Praze. Tolik úvodem o mně :). Nyní se pokusím stručně popsat, co mě přimělo k práci na sobě. Být zpěvačkou nebylo mou touhou, ale občas přemýšlím, jaký záměr v tomto ohledu moje Duše měla, když mě to k hudbě a zpěvu odmalička přitahovalo. Chtěla jsem vlastně raději hrát na klavír, což ale moc dobře nešlo vzhledem k podmínkám, ve kterých jsem vyrůstala. I tak jsem ale rodiče přemluvila, aby mě do Lidové školy umění zavedli, a pamatuji si, když jsem s tatínkem do školy přišla, pan ředitel řekl, že mají volný jako hlavní předmět pouze klasický zpěv
a jako obligátní nástroj kytaru. Mrzelo mě sice, že se nebudu učit hrát na klavír, ale potřebovala jsem začít hudbu vnímat jinak, skrze své nitro, a tak jsem do Lidové školy umění nastoupila. Kytara byla pro mě trochu „trápení“, protože jsem levačka a chtěla jsem tak i hrát, což mi nebylo povoleno, že by to paní učitelku pletlo. Co se zpěvu týče, zanedlouho jsem byla schopna s hlasem přirozeně pracovat, což bylo překvapení pro mě samotnou i pro pedagogy. Lidové písně, klasický zpěv a vážná hudba jako taková mi přirostly k srdci. Začala jsem se propojovat sama se sebou a byla pro mě radost objevovat svůj potenciál. Paní učitelka mě doporučila na Státní konzervatoř v Praze (nyní Pražská konzervatoř), když jsem končila základní školu, ale to bohužel nepřipadalo v úvahu. Rodiče z pochopitelných důvodů viděli tehdy mou budoucnost jinde. Chtěli, abych se vyučila nějakému pořádnému řemeslu. Mé snahy rozvíjet jiné koníčky, fotografování a tvoření šperků, byly smeteny ze stolu. Tentokrát ne rodiči, ale bývalým režimem, kdy na tyto učební obory nedosáhl každý. Školy byly pouze státní. Nakonec jsem se tedy vyučila cukrářkou. I v tom jsem si našla zalíbení a moc mě to bavilo. Mnohem raději ovšem tvořím něco „trvanlivějšího“ :).