Je opravdu důležité, abychom na sebe ani v tomto nekladli zbytečně vysoké nároky, ale místo toho naslouchali tělu, duši, srdci… Přílišné chtění a lpění je na škodu, stejně tak jakýkoliv tlak. Zažila jsem to a vnímám to tak, že vše, co je správné a pro nás dobré, musí jít z naší podstaty. Přirozeně a volně. Každý jsme originál, každý máme svou cestu a svůj čas k rozvoji své osobnosti. A úžasné je, že nikdy není pozdě. Zde o to více platí, že na věku nezáleží.
Nebojím se výzev, které v životě přicházejí, ani kroků do prázdna. Často jsem si spíše přitížila a brala na sebe i ta břímě, která mi nenáležela. Ale byla to moje volba, někdy karmické záležitosti. Teď už vím, jak je rovnováha důležitá naprosto ve všem a jak si ji ohlídat. Domnívám se, že vesmírné zákony nám „nedovolí“, aby se nám dařilo, pokud budou naše skutky extrémně motivovány snahou se rozdat pro druhé, byť v dobré víře. Důležité je pečovat v první řadě o sebe a svůj rozvoj, věnovat čas sobě samotným a stejně tak si sebe sama vážit. Bohužel, jin a jang je při nadbytku sebeobětování porušen. Nelze se domáhat spravedlnosti a litovat sebe nebo druhé. To nikam nevede, aspoň tedy z mého pohledu a zkušeností. Až když my sami jsme v rovnováze a vnitřním klidu, můžeme teprve plnohodnotně pomáhat druhým.